Dřezové baterie mohou být vyrobeny i z umělého kamene
Jedním z materiálů, používaných k výrobě dřezových baterií je granit. Sladěním baterie s granitovým dřezem stejné barvy a stejného stylu lze získat dokonalý estetický prvek v každé kuchyni.
A co to vlastně granit je? Jde o syntetický výrobek z polymerové pryskyřice s přídavkem mletého či drceného křemičitého písku. Tohoto umělého kamene se vyrábí dva druhy, a to Algranit a Granital. Rozdíl mezi nimi je ve struktuře povrchu
· Algranit má strukturu povrchu lehce plastickou; vyrábí se v široké škále barev, dokonce s metalickými odstíny s třpytkami, což dodává výrobkům působivější vzhled
· Granital má velmi jemný a hladký povrch, je tedy snadné ho čistit
DŘEZOVÉ BATERIE Z TOHOTO MATERIÁLU SE OSVĚDČILY DÍKY SVÝM VLASTNOSTEM
· není porézní, tudíž do sebe nenasakuje mastnotu (které je v kuchyni vždycky dost a dost), a proto lze tyto baterie velmi snadno čistit pomocí běžných, nejlépe tekutých mycích prostředků
· značná chemická odolnost – v případě potřeby lze skvrny na baterii čistit i silnými dezinfekčními prostředky jako je například Savo, ale raději bez chlóru
· tvrdost a odolnost vůči mechanickému poškození
JAKÉ DALŠÍ VÝHODY ČI NEVÝHODY GRANITOVÉ BATERIE MAJÍ?
ü Výhodou je bezesporu jejich luxusní vzhled, a přitom cena je srovnatelná s bateriemi nerezovými.
ü Výrobky mají antibakteriální povrchovou úpravu.
ü Snadné čištění, pokud jde o šmouhy či běžné skvrny zaschlých kapek vody či jiných tekutin.
Hlavní nevýhodou je usazování vodního kamene. Kdo má k dispozici velmi tvrdou vodu, vodnímu kameni se postupem času neubrání. A ten nejen, že kazí vzhled výrobku třeba tím, že do usazenin se vsakují barevné tekutiny jako káva, červené víno, šťáva z červené řepy a jiné, ale zachytávají se na nich všelijaké nečistoty a také bakterie. Usazeniny jsou totiž porézní.
Čištění je náročnější, usazeniny jsou na granitu dost vidět, obzvlášť je-li tmavé barvy. Základem údržby je především pravidelnost. Tak se nemohou tvořit větší vrstvy, anebo více skvrn.
Ke snadnějšímu odstraňování vodního kamene je potřeba vědět, co to vlastně je. Vodní kámen jsou převážně krystaly uhličitanu vápenatého, které na výrobku vytváří pevný povlak. K čištění a odstraňování vodního kamene je tudíž potřeba nějaký odvápňovač, nejlépe tedy kyselina.
Jak provádět odstraňování vodního kamene?
1. mechanicky – stíráním drsnější stranou houbičky, anebo jemným kartáčkem, třeba zubním a je možné použít i jemnou dětskou pastu; ostré nářadí rozhodně nepoužívat
2. chemicky – rozpouštění pomocí kyselin: vhodné jsou kyselina octová a citronová
Nejlepší však je – jako i v mnoha dalších případech – prevence; to znamená po každém umývání nádobí omýt, kromě dřezu, i baterii a pečlivě ji osušit.
Pokud usazeniny nebo skvrny přetrvávají, pomůže roztok z octu a vody, smíchaný v poměru 1:3, anebo, v případě nutnosti, i silnější. Účinným postupem je: do roztoku namočit hadřík nebo obvaz a baterii jím omotat. Poté je možné zkusit zbytky vodního kamene odstranit mechanicky. Použití kovových houbiček a drátěnek je lepší se vyhnout.
A na závěr ještě několik užitečných informací
Ø Pokud se údržba a čištění baterie zanedbá, může časem zešednout nebo zežloutnout, a vzhled, kvůli němuž byla pořízena, bude ten tam.
Ø Je dobré zamezit styku s louhem (třeba čistič odpadu Krtek) nebo s prostředky na čištění trouby a s výrobky s obsahem kysličníku uhličitého a chlóru – mohly by pryskyřici odbarvit.
Ø Granitové baterie se vyrábějí ve všech typech: stojánkové s umístěním na pracovní desce, anebo přímo na dřezu, se sprchou, s krátkým, dlouhým či obloukovým ramínkem, se sklopným ramínkem, v oblých i hranatých tvarech.
Ø Pro umývání velkých kusů nádobí, kupříkladu hrnce, mísy nebo plechy, se osvědčily baterie s vysokým, do oblouku zahnutým ramínkem.
Ø Baterie s výsuvnou sprchou se hodí pro čištění zeleniny přímo ve dřezu
