Založení s.r.o. jako druhá maturita
Když by mi někdo po škole řekl, že si založím vlastní společnost s ručením omezeným, s jistotou bych se mu vysmála. A to vlastně ještě platilo před pár lety. Po dodělání vysoké jsem absolutně neměla jasno v tom, co vlastně chci dělat a co by mě asi tak bavilo. Jinak řečeno, bavilo mě jezdit po světě a řešit jen co si vzít do cestovního kufru, ale tím se člověk neuživí. Nebo jsem si to alespoň myslela. Byla jsem namlsaná ciziny díky studiím a práci, co jsem dělala v Německu a v Rakousku, a doma se mi rozhodně zůstávat nechtělo. Po více než půl roce cestování po Austrálii a jižní Asii jsem se vrátila domů jako Alenka do říše divů a začala si uvědomovat, že mi to celkem chybělo.
Nápad na vlastní projekt se zrodil po nepovedeném víkendu na Šumavě, který jsem podnikla krátce po návratu. Protože jsem díky řidiči nestihla jak autobus, tak zaplacený program, zrodil se nápad na poskytování komplexních služeb v jednom. Aby se nikomu nemohlo stát, že mu ujede autobus a nestihne tak naplánovaný program, jako se to stalo mně. S partou kamarádů jsme tedy postavily koncept zahrnující dopravu až na místo, ubytování a naše průvodcovské služby po různých, předem vybraných trasách českých hor. Díky velkému zájmu a našemu raketovému startu nám brzy začalo docházet, že na živnosťák jen jednoho z nás to nepůjde do nekonečna a navíc by to už mohlo zavánět problémy se zákonem. A tak jsme se jako tři zakladatelé a tvůrci celého projektu rozhodli, že do toho půjdeme oficiálně a založíme společnost s ručením omezeným.
Jak nás byrokracie připravila o iluze
Naše úplně první kroky vedly na internet. Podle mnoha článků, jako např. tento nebo i jeden podrobnější, jsme zvolili další postup. Nejdůležitější informace jsme samozřejmě hledali v obchodním zákoníku, který je dostupný online, stejně jako další důležitá legislativa. Tam jsme si museli nejprve ověřit, jestli na to jsme vůbec způsobilí a máme všechny předpoklady. Po pozitivním zjištění přišlo na řadu další hledání. Protože jsme měli jen hodně hrubou představu o tom, jak založit firmu, potřebovali jsme najít jmenovitě všechno to, co je k tomu potřeba. Hodně nám pomohl portál, kde jsou všechny formuláře automaticky sestaveny tak, že vlastně pomáhají a asistují Vám při vyplňování. Tím pádem se nemůže stát, že na něco zapomenete nebo naopak napíšete navíc. Správnost údajů už je ale samozřejmě na Vás.
Po nastudování informací a předběžném vyplnění všech dokumentů došlo na akci. Museli jsme začít obíhat všechny nutné úřady, což zabralo více času, než jsme čekali. První kroky nás vedly k notáři, abychom podepsali společenskou smlouvu. To nestálo moc času ani peněz, tak jsme si naivně mysleli, že celý proces bude hračka. Chyba lávky. Banka, která byla naší další zastávkou kvůli složení vkladů, už nás na nějakou dobu potrápila. Nejdřív měli problém s částí naší smlouvy, pak nebyl přítomen daný pracovník pobočky. Nakonec jsme se rozhodli pro jinou banku a vše proběhlo hladce. Další dokument v kapse. Velkou výhodou bylo, že jsme přeskočili živnostenský úřad, protože tam jsme byli všichni dávno předtím.
Půlroční čekání nás málem připravilo o všechno
Nejhorší byl samozřejmě poslední krok celého procesu a to zápis do obchodního rejstříku. Ačkoliv jsme měli doklady od banky, živnostenské listy i zakládací smlouvu, soud si na nás pěkně smlsnul. Nejenže nás kvůli každému podpisu posílal za notářem, což nás stálo drahocenná místa v pořadníku, ale pořádně si nás vychutnal u prokazování místa podnikání. Charakter naší firmy absolutně nevyžadoval kancelář, ani jiné obchodní prostory, a tak jsme sídlo napsali na dům rodičů jednoho z nás. Tam se ale zjistilo, že nemovitost je rozdělena na části, což jsme nevěděli, a jednu z nich vlastní jediný člen rodiny, kterého nikdo již pár let neviděl. Dostat jeho souhlas bylo nemožné a soudu nestačil většinový počet podpisů vlastníků. A tak jsme museli sídlo změnit, což znamenalo celé kolečko od znovu.
Celý dvojitý proces nás tak silně demotivoval, že to zhoršilo naše vzájemné vztahy a vypadalo to, že to celé zabalíme a projekt pustíme. Naštěstí ale druhé úřední kolečko bylo rychlé a než jsme si to stačili rozmyslet, dostali jsme povolení k zápisu. Pak jsme už jen pár týdnů čekali, než se v rejstříku skutečně objevíme a nic nám nebránilo začít náš sen realizovat ve velkém.
